Konečně jsem se dočkal, Sunshine přijeli do Příbrami. Delší dobu jsem tuto kapelku sledoval (vlastně už od jejich začátků, když jsem byl v Táboře na škole) v médiích a čekal jak dopadne jejich americký sen. Bohužel ne každý má štěstí jako James Blunt (rozhovor se Sunshine zde ), ale stále si myslím, že tato kapela je v Čechách nedoceněná. Bohužel.
V Příbrami předskakovala Sunshine kapela X-left to die, kterou jsem tradičně nestihnul, takže posoudit můžu jen ze slov Honzy (zvukaře z Junáče): "To byl výbornej nářez a když říkám já, že to byl nářez, tak to fakt bylo něco". Sunshine rozehráli svůj set něco kolem desáté večerní. Jedna pecka následovala druhou, během několika minut tancoval celej Junáč. Sunshine předvedli v čem jsou nejlepší - strhli výbornou muzikou a výbornou show všechny, i mě (což se málokomu podaří). Bohužel lidí zrovna moc nebylo. Na to poukázal i frontmen Kay Buriánek při "sedačce": "Je vás tady pět a půl, tak si sedněte a já vám pak ukážu kdy ...", aneb variace na Akvárko (the.switch). Když se Kay ptal, kolik je tady lidí z Příbrami, přihlásilo se dohromady tak deset lidí. Jojo, Příbram, nepolepšitelná Příbram. Ať se vám Junáč líbí nebo ne, když přijedou takovýdle kapely, mělo by být narváno! Blíž už vám to na podnose nikdo nepřinese. Myslel jsem si, že aspoň z příbramský hudební scény tam někoho zahlédnu, ale bohužel ani to ne. Ale zpátky k Sunshine - letos jednoznačně nejvýše nasazená laťka, kterou bude těžko někdo překonávat. I když už brzy dorazí Kurtizány a Hentai Corporation, tak se máme na co těšit.
středa 31. března 2010
úterý 9. března 2010
Norsko 19.7.-2.8.2002
Naší první cestě po Norsku předcházelo dlouhé plánování a shánění. Jako zdroj informací posloužil hlavně internet a nabídky zájezdů cestovních kanceláří. To v kombinaci s informacemi od zkušených "seveřanů" nám pěkně zamotalo hlavu. Sestava spočívala ze dvou zástupkyň něžného pohlaví, Naďky a Marušky a jejich dvou protějšků, mě (Tibor) a Vaška.
1.den - Odjezd
Vybaveni autem Škoda Felicia zelené barvy se střešním boxem a chladničkou, dvěmi detailními mapami nakladatelství Freytag&Berndt, velmi nedetailním atlasem Evropy a průvodci Švédska (z výprodeje), Norska (z výpůjčky) a Norska (zakoupeného za tvrdý peníz) jsme v pátek 19. července ve 21.57 vyrazili z Příbrami.
2. den - Cínovec, trajekt Sassnitz - Trelleborg
00.24 hod. Právě překonáváme hraniční přechod v Cínovci. Na cestu nám mávali (nejen rukama) holky z E55. Přes Německo vcelku nudná cesta, panelové dálnice, jemný deštík a neplánovaná noční prohlídka Berlína (prostě se nám nepodařilo najet tam, kam jsme původně plánovali. Ale nakonec jsme směr Neubrandenburg přeci jen odhalili). 10.00 hod. Přijíždíme do Sassnitzu, odkud žádné trajekty nejezdí. Ale naštěstí nás prodavačka u stánku správně směruje na Mokrun (nebo nějak tak). Do trajektu vjíždíme cca ve 12.30 hodiny bez jakékoliv kontroly (krom předání lístku). Na trajektu pěkně fouká a tak zaujímáme strategické pozice v odpočívadle, kde zabíráme čtyři velmi pohodlná křesla. Chvíli snad i usínáme. Přecijen nás zmohla celonoční šichta v autě. 17.00 přijíždíme do Švédska, je krásné slunečné počasí. Po vylodění v Trelleborgu očekáváme celníky, ale jen na nás kdosi mává rukou, ať pokračujeme dál. 1 ks piva Carlsberg, zakoupeného na trajektu (a převyšujícího svým obsahem obsah povolený pro bezcelní dovoz) tedy úspěšně propašováváme. Na prvním příhodném odpočívadle stavíme a svačíme. Na noc jsme sjeli z dálnice E6 a ubytování nalézáme na krásné, dle Váši docela slušně hnojené louce. Ale nic nám nebrání zkonzumovat dvě čínské polévky a ve stanech postavených ve stínech větrných mlýnů (nebo spíš elektráren, ale "mlýny" zní líp) uleháme k zaslouženému spánku. Usínáme okamžitě. Majitel nepřišel, a pokud ano, tak o tom nevíme.
3. den - Göteborg, Oslo, Vigeland Park
Vstáváme chvíli po osmé hodině, snídáme, balíme a vyjíždíme. Doplňujeme vodu u McDonalda (s pet lahvemi to docela jde, dají se ohnout, takže i podstrčit pod kohoutek, kanystr jsme ovšem dolévali až z flašek. Na příští cestu si určitě vezmu hadičku s trychtýřem, velmi to urychlí "zlodějinu" vody. První pokus o získání vody byl ovšem zcela legální. Ptal jsem se obsluhující, jestli mi může někde natočit vodu. Ale odbyla mě pouze právě zakoupeným milkshakem. Asi jsem jí zamotal hlavu tím, že jsem platil v eurech a ona mi to vrátila ve švédských korunách.
09.50 hod. Vracíme se na dálnici na Göteborg. Po chvíli se začíná docela kazit počasí a tak pomalu končí kochání po krásné švédské krajině. Při příjezdu na hranice už prší bez jakýchkoliv zábran. Norsko poznáváme tak, že právě míjíme ceduli "Norge". Nic víc, nic míň. Hranice je na mostě. Prší. Po obědě vjíždíme do Osla, platíme 15 NOKů za vjezd. Vzhledem k tomu, že je neděle máme ovšem parkování gratis. Aspoň. Parkujeme asi tři ulice od hlavní třídy - Karl Johans Gate. Tou procházíme k nějakému zámku a hlavním cílem naší návštěvy - Vigeland park . Park plný soch od Gustava Vigelanda. Spolu s další spoustou návštěvníků se kocháme. Opravdu to stojí za to. Poté míříme do přístavu. Tam nás víta německá dechová formace, složená převážně z mladých hráčů a náladu přístavu zvedá něco jako swing. Na druhý pokus vyjíždíme z Osla zpět na E6. Nocleh jsme tentokráte zvolili v lese za nějakou vesnicí (možná to bylo rodinné sídlo, kdo ví). Majitele opět žádného nepotkáváme. Pouze kolem nás proběhli dva, dle Váši, pářící se jezevci. Večeříme, utápíme své jazyky v bílém vínu, lačné žaludky doplňujeme pistáciemi a vůni lesa narušujeme večerním doutníčkem. V noci mě probouzí deštík, ale nevěnuji mu větší pozornost.
4. den - Hamar, Lillehammer, skanzen Maihaugen, olympijské středisko
Ráno si ovšem déšť pozornost vydobyl, protože ne a ne přestat. Volíme taktiku vyčkávání. Volíme taktiku zběsilého útěku. Zvoliv taktiku sporého oděvu (já se utřu rychleji, než by mokré věci uschly) balím stan a uklízím do auta. Váša s Maruškou mají taktiku jinou, tzv. méně exhibicionistickou, balí v šusťákovkách. Osprchováni deštíkem nasedáme do auta. U jezera Mjosa se počasí trochu umoudřuje, rozhodujeme se pro snídani (cca v 11.30 hod). Mezi okolními hodujícími rozprostíráme náš chlebík s paštikou. Zpestření přichází nejdříve v podobě koupele nohou v jezeru a následně v podobě jahod, zakoupených za 20 NOKů u zdejší trhovkyně. Pokračujeme směr Lillehammer. Cestou míjíme Hamar a jeho stadion s obří lodí místo střechy. Lillehammer nacházíme u samého konce jezera Mjosa. Nejdříve stavíme v obchodním centru, kde potkáváme český autobus. Průzkumná četa vyráží na nákup piva k většinou dobře zásobeným řidičům autobusů. S příslibem nákupu se vracíme zpět i s řidičem k našemu zelenému oři a Váša pana řidiče odváží do cca 6 km vzdáleného servisu pro náhradní díl k jeho právě rozsypavšímu se novému autobusu. Po jejich návratu zakupujeme karton gambrinusu za údajnou nákupní cenu 12 Kč/kus (dnes už vím, že to bylo málo. Ideální množstí v naší sestavě by byla tak kartony tři). Popojíždíme do centra. Neznaje poměrů parkujeme za 30 NOKů na parkovišti poblíž skanzenu Maihaugen. Zkoušíme koupit studentské vstupné, ovšem bez průkazů nemáme šanci. Jdeme tedy jako dospěláci (ale jenom jako!) za 90 NOKů na jednoho. Docela tvrdá rána přes rozpočet. A ještě ke všemu prší. Skryti pod deštníkem procházíme skanzenem starých dřevěných srubů s trávou na střeše. Vzhledem k naší znalosti českých a slovenských skanzenů nás prohlídka brzy přestává bavit a vracíme se do hlavní haly. Naštěstí tady mají ještě dvě docela zajímavý expozice. Nejdříve řemesla, včetně všech nástrojů, nářadí apod. (Obzvláště zubařské křeslo se všemi nástroji z přelomu století bylo docela drsný.) A poté procházka časovou linkou vývoje života v těchto severních krajích (myslím, že lepší než celej skanzen). Lillehammer je ale hlavně olympijské město, takže nemůžeme minout skokanské můstky. Vyjíždíme autem až nahoru. Stále krápe. Z kavárny je možno vylézt na můstek za 15 NOKů (prý kafe zdarma). My ovšem nalézáme otevřená vrátka kus vedle s výhledem úplně stejným. Já a Naďka scházíme 954 schodů dolů pěšky. Váša s Maruškou nás dole nabírají do auta. Ušetřili jsme tedy i za lanovku (35 NOKů). Jako nocleh dnes chceme chatku, jelikož stále prší a ještě máme promočené stany. Po několika relativně drahých pokusech pronajímáme chatku v kempu Langvik za 280 NOKů. Sprchy za 5 NOKů nebo o kus dál zdarma. Sušíme stany, večeříme, popíjíme a usínáme.
5. den - Cesta Peer Gynta, Rondane park
Probouzíme se v suchu chatičky. Nebo spíš nás probouzí Váša, který - zvyklý ze svého lesnického povolání - nemohl dospat. Žádná změna v počasí. PF (prší furt). Po snídani a úklidu vyrážíme do Rondane parku, ale PF, tak trochu upravujeme směr. Cesta Peer Gynt se nám představuje v plné kráse (Peer Gynt, hrdina Ibsenovy knihy). Za nekřesťanských 60 NOKů vjíždíme do tohoto horského ráje, plného jezer, malých osamělých srubů, kopců a ovcí. Cestou podnikáme pěší túru na blízký kopec, kde jsme mylně tušili vyhlídku, a zjišťujeme, že Norská voda je opravdu mokrá. Všechny boty promočeny. Dáváme menší obídek a pokračujeme směrem na Rondane park. Najít místo k přenocování ovšem není nic jednoduchého, tento kraj už se dá označit za turistický, proto jsou všude zákazy kempování a pozemky všech místních obehnány ploty. Nikde nic. Od Otty k hranicím parku v Mysusateru jedno jediné relativně použitelné místo u silnice. Už jsou zde sice rakouští manželé mírně pokročilého věku v dodávce, ale místo pro dva stany a jednu udýchanou felicii se zde našlo. Stavíme stany a za neustálého deště vaříme. Ani pivo není tak dobré. Znaveni dalším dnem usínáme. V noci překvapivě ani moc neprší.
6. den - Rondane park
Ráno v 7.30 neprší, občas je dokonce vidět i sluníčko (nádherný pocit). Ale vzhledem k nadmořské výšce je docela zima. Podnikáme druhý pokus k dobytí Rondane parku. Tentokrát to vychází. Přes samoobslužnou závoru (kde necháváme poplatek 10 NOKů) vyrážíme k parkovišti S ..... , kde necháváme auto. Dál už musíme po svých. Za hodinku a půl dorážíme k chatě Rondvassbu. Krásné jezero mezi kopci, wc, teplá voda. Vítr fouká a fouká. Pokračujeme směrem na Peer Gynt hytte (chata), cesta má trvat dvě a půl hodiny. Kocháme se náhorní plošinou, krásnými holými kopci a schováváme se před větrem. Cestou svačíme u lovecké boudy Ljovasbu (1347 m.n.m.). V minulém století si jinechal postavit skotský lord, když sem chodil lovit zubry. V sedmdesátých letech dvacátého století byla zrekonstruována dobrovolníky z Mysuseteru a nyní slouží všem jako nouzový nocleh v parku (moc místa tam nebylo). Po další chvilce dorážíme ke komplexu chat Peer Gynt . V malém bistru dáváme čaj a horkou čokoládu (každé za 15 NOKů), suché WC, přenocování 350 NOKů za chatku (jestli jsem to správně pochopil). My však pokračujeme dál, zpět do Mysuseteru. Po chvíli se odpojuji od hlavní skupiny a vyrážím napříč parkem pro auto na parkoviště. V cestě mi stojí několik bažin a nakonec i mírně rozvodněná řeka (to jsem ovšem v té době nevěděl). Bažiny překonávám téměř bez problémů (stejně už nešlo jít zpět), akorát řeka dává trochu zabrat. Je studenější, než se na první pohled zdálo a ten proud taky nepatří k nejslabším. K parkovišti se ale nakonec dostávám a sjíždím autem do Mysusateru, kde čekám na ostatní. Ti mezitím pokračovali svou značenou cestou dál k největšímu vodopádu, ale vzhledem k únavě už své kroky nasměřovali k cíli. Máme první zraněné - Marušku na duši - za večerní probuzení, a Naďku na kotníku, nějak jí nesedí botky. Na noc se vracíme na již vyzkoušené parkoviště pod Mysuseterem. K večeru se k nám přidává ještě mladý pár z Prahy s oktávkou. Standa a jeho přítelkyně . Jsou v Norsku asi stejně dlouho jako my, tak vyměňujeme cenné zkušennosti a ochutnáváme jejich slivovici od p. Jelinka.
7. den - Trondheim
Ráno neprší, ale je docela kosa. Balíme a vyrážíme směr Trondheim . Cestou se opět kocháme okolím. Cestou po E6 stavíme na několika odpočívadlech a jedno z nich si vybíráme pro nocleh při zpáteční cestě (cca 50 km nad Oppdalem). Trondheim nás přivítal těžko určitelným počasím. Kolem třetí hodiny parkujeme za 15 NOKů kousek od centra a jdem na obhlídku. Hezkej kostel se vstupem, koukáme tedy jen zvenčí, pár obchodů, dřevěný most a stará skladiště. Občerstvujeme se jahodami (20 NOKů), milkshakem od McDonalds a Váša pravou Norskou zmrzlinou. Ještě popojíždíme do přístavu, odkud je krásně vidět na moře a je zde asi nejlíp. Je to vlastně nejsevernější místo tohoto našeho výletu (a vlastně nás všech, severněji ještě nikdo z nás nebyl). Nabaženi vůní moře otáčíme oře zpět k jihu a nocleh rozděláváme na dříve vyhlídnutém odpočívadle. Je to divné, ale na nebi ani mráček. Trochu nás ještě ruší Poláci poslouchající techno, ale usínáme rychle.
8. den - Trolí cesta
Probouzíme se po sedmé hodině, bohužel za deště. Večerní modř je pryč. Balíme za mokra, po snídani startujeme dál. V Oppdalu opouštíme E6 směrem na Sunndallsoru. Míjíme fjordy Sunndalsfjorden, Eresfjorde, Langfjorde a zastavujeme v Andalsnes. Městečko v horách, vystavěné na břehu fjordu. Krásné a malinké. Po procházce vyrážíme na Trollstigen, neboli Trolí cestu, údajná zatěžkávací zkouška pro řidiče a milovníky houpání na zadních sedačkách. Nám však nic nečiní potíže a bez problémů projíždíme. Fotíme o stošest. Samá zatáčka a krásný dlouhý vodopád. Po několika procházkách (včetně vyhlídky nad Trollstigen) sjíždíme dál do údolí a hledáme kemp. Hned v prvním (Valldal ) kotvíme. 112 NOKů za 2 stany a 4 lidi. Sprcha za 8 NOKů na 5 minut (kupodivu to bohatě stačilo). Sušíme vesele vše promočené a využívám pohostinnosti kempu (dřevěný stůl, lavice, elektrické vařiče, splachovací záchod). Před spánkem ještě objevujeme krásný divoký vodopád kousek pod kempem.
9. den - Gejrangerfjord, Sedm Sester
Krásné ráno nám ještě umožní zvěčnit vodopád několika fotkami. Cesta pokračuje přes Norddalsfjord, který přejíždíme trajektem na trase Linge - Eidsdalen (97 NOKů). Váša zkouší prodat námořníkům vodku a cigarety, ale jsou z levnějšího kraje než čekal. V Eidsdalenu kupujeme chléb (9 NOKů) a mléko (taky 9 NOKů). Pomalu se blížíme ke Gejrangerfjordu. Po příjezdu zakupujeme za 75 NOKů na osobu lístek na vyhlídkovou projížďku po fjordu. Kocháme se vodopády, včetně toho nejznámějšího Sedm sester, a krásnými zákoutími. Ale hodina a půl je docela dlouhá. Houpání nám trochu motá žaludky. Kupujeme pohledy a prodavačka nám děkuje a zdraví česky. (?) Silnicí podobné té Trolí pokračujeme do vnitrozemí. Cesta až po Lom připomíná pohádku. Jezírka, řeky, chatičky, louky. V Tessandu uhýbáme doprava na silnici 51 a po delším hledání příhodného místa uleháme ke spánku. Všude totiž byly cedule NO CAMPING.
10. den - Jotuhheimen park. Jezera Gjende, Bessvaten a kopec Bessegen
Ranní azuro nám kazí hejna útočícíh komárů. Kolem deváté hodiny balíme a snídáme až na odpočívadle v Jotunheimen parku. Kolem jedenácté parkujeme v Gjendeheimu a hurá vstříc Bessegenu, kopci mezi jezery Gjende a Bessvaten s rozdílnými nadmořskými výškami i barvou. Naďka jde v sandálích, stále má problémy s kotníkem. Za dvě hodinky jsme nahoře, ale očekávaný výhled je ještě o kousek dál. Po 45 minutách tam dorážíme a pořizujeme foto. Otáčíme to právě včas, protože se počasí razantě změnilo, fouká ještě víc a začíná poprchávat. V půl páté jsme dorazili konečně zpět, těsně předtím, než se spustil silný déšť. V místní turistické ubytovně se ptáme na nocleh, ale 160 NOKů za osobu je moc, tak alespoň nabíráme vodu. Nasedáme a otáčíme náš směr zpět k Lomu. Cestou zkoušíme tři kempy. První za 500 NOKů, druhý za 300 NOKů a ve třetím se stěhujeme do chatky za 100 NOKů (nejlevnější, co jsme kdy potkali). Sice staršího data výroby, ale účel stále splňuje. WC i sprchy zdarma. Vaříme, popíjíme víno a kecáme.
11. den - Ledovec Josteldabreen a jeho splaz Nigaldsbreen
S výpary v nádrž valíme do Vagama pro benzín. Tam se otáčíme zpět na Lom, kde uhýbáme doleva pod ledovec Josteldabreen. Jako místo naší návštěvy si vybíráme Nigaldsbreen, krásný splaz. Od parkoviště (25 NOKů) je to ještě asi 45 minut pěšky, ovšem cestou necestou. Skály, potoky, lidi. Taková docela prolejzačka. Potkáváme další partičku z Čech. Ledovec je krásný, studený a modrý (asi ho dobarvujou :-)), teče z něj pěkná řeka, asi je mu vedro. Na dotek je opravdu studený, budí respekt. Po nezbytných fotografiích odrážíme zpět k parkovišti. Po překonání dalšího fjordu trajektem volíme nocleh tentokráte směrem na Bergen , vedle fotbalového hřístě, kde je něco mezi skládkou a smetištěm. Hold nouzovka. Ale nikdo nás nevyhodil. Snad jen noční sýček, se nás snažil vystrnadit.
12. den - Bergen
Vstáváme brzy ráno, abychom měli na toto město více času. Cesta je samý tunel, něco skvělého pro klaustrofobiky. V jedenáct dorážíme do Bergenu a hledáme parkoviště. ZA 75 NOKů nakonec necháváme auto v parkhusu, neboli baráku pro auta. Prohlížíme rybí trh, ochutnáváme z nabídky místních trhovců a kupujeme bagetu "všehochuti". Odpočíváme v parku u hradu. Hledáme na mapě značenou pláž, ale místo ní nalézáme bazén (za 25 NOKů). Váša s Maruškou navštěvují akvárium. Kocháme se přístavem. Město jinak docela hezké, staré dřevěné domy určitě stojí zato vidět, stejně tak už zmíněný rybí trh. Na odpočinek je dobré i náměstí, kde hraje živá muzika, pohybují se sochy/nesochy a vcelku je tam živo. V obchodním centru ještě dokupujeme chléb a koblihy, kolem páté odrážíme. Opět absolvujeme "tuneláž" a jedeme do ... na trajekt. Tam potkáváme další Čechy, tentokrát z Jablonce a měníme zkušennosti a zážitky. Vzhledem k pokročilejší hodině hledáme kemp. V Eidsfjordu obsazujeme za 250 NOKů pokoj (víc chatek vedle sebe). Vedle v kempu jsou pražáci, které už známe z Rondane. Chvíli kecáme. Dáváme sprchy (zdarma), večeři (chléb s něčím ze zásob) jdeme se projít k fjordu. Kolem půlnoci usínáme.
13. den - Náhorní plošina Haardegevinda
Dnes nás čeká přejezd náhorní plošiny Haardegevinda. Stavíme u ledovcové přehrady. Voda je opravdu studená. Míjíme kaňon s vodopádem Voringsfossen. Po několika hodinách kochání stavíme u jezera Kroderen a zkoušíme těly vodu. je super, takže se asi hodinu věnujeme vodním radovánkám. Dnes je vlastně náš poslední v Norsku. Směřujeme zpět na Oslo a do Švédska. Těsně před hranicemi se Vášovi daří prodat vodku i cigarety a tak opouští Norsko s úsměvem na tváři. Nocujeme ve Švédsku na odpočívadle, které už je nám známo z cesty po E6. Noc nic moc, vedro, rachot od silnice. Prostě jsme moc nespali.
14. den - Most Malmo - Kodaň, Kodaň
Míříme do Malmo, odkud vede 15 km most přes moře do Kodaně. Ten úspěšně překonáváme (270 SKK). Za 30 DKK parkujeme v Kodani. Je tady šílený vedro a ještě horší provoz. Po několika hodinách toho tady mám právě dost. Jsme zpět v Evropě. Kolem osmé večerní dorážíme do Gedseru, odkud nám jede trajekt do Rostocku. Čekáme dvě hodiny, protože nám jeden ujel těsně před nosem. V trajektu se spát nedá, žádné pohodlí. Tak radši vyrážím na noční palubu. V dálce je bouřka a po moři se tak krásně rozléhá zvuk hromů. Kolem jedenácté jsme v Rostocku, čeká nás opět nudný přejezd Německa.
15. den - Příjezd
Občas prší, ale dálnice jsou volné. Úspěšně objíždíme Berlín, takže už si neopakujeme situaci při cestě do Norska, kdy jsme krásně bloudili právě v Berlíně. Drážďany jsou taky v pohodě, přechod do Čech jakbysmet. Frčíme skrz Prahu a kolem půl osmé ranní jsme v Příbrami. Konečně doma.
Mohlo by se hodit:
Jídlo - Jednoznačně doporučuju vzít základní potraviny na celou cestu s sebou. Zdejší ceny jsou pro nás docela vysoké. Norský chléb - 10 NOKů, mléko - 10 NOKů. Sladké pečivo 3 - 5 NOKů/ks (ale jako oživení jídelníčku je to dobré)
Pitná voda - Vody je v Norsku dostatek, na každém odpočívadle, pumpě i McDonaldu je možné si s trochou šikovnosti načerpat, nehledě na nepřeberné množství potoků, říček a pramenů.
Nocleh - Možnost spát kdekoliv už není zase tak docela pravdou, jelikož a protože se hodně objevují cedulky NO CAMPING. Obzvláště v blízkosti turisticky hojně navštěvovaných míst. Vyplatí se i kus popojet do klidnějších míst. Kempy jsou velmi cenově rozlišné. Za 2 stany a auto cca 100 NOKů, za chatku pro 4 lidi od 100 NOKů do 700 NOKů (tady se opravdu vyplatí hledat a zkoušet)
Benzín - Dostupný téměř všude, ceny v rozmezí 8 - 9 NOKů, na jihu dražší, severně ceny klesají. Platit možno hotově i kartou. Pro karty mají speciální stojany, ale nezkoušeli jsme je (i když jednou málem omylem a bez karty)
Parkování - Ve všední dny je většina parkovišť ve městech zpoplatněna 5 - 10 NOKů/hodinu. O víkendech gratis (to se nám vyplatilo v Oslu).
Vstupy - Rozšlišují se děti, dospělí, studenti a rodiny (někde i možná něco jiného). Ceny jsou dost rozdílné, takže se vyplatí tu průkazku studenta mít s sebou. Bez studentské průkazky nás nepustili do skanzenu Maihaugen, ale do akvária v Bergenu bez problémů.
Norové - 99% Norů umí anglicky, takže není problém se domluvit. Norština je dost podobná němčině,takže pokud na vás mluví norsky, tak s trochou cviku můžete porozumět. Norové, bydlící a pracující v oblasti turistického ruchu nejsou tolik příjemní,jak se o nich říká, ale v každém případě vždy poskytnou informaci, kterou potřebujete.
1.den - Odjezd
Vybaveni autem Škoda Felicia zelené barvy se střešním boxem a chladničkou, dvěmi detailními mapami nakladatelství Freytag&Berndt, velmi nedetailním atlasem Evropy a průvodci Švédska (z výprodeje), Norska (z výpůjčky) a Norska (zakoupeného za tvrdý peníz) jsme v pátek 19. července ve 21.57 vyrazili z Příbrami.
2. den - Cínovec, trajekt Sassnitz - Trelleborg
00.24 hod. Právě překonáváme hraniční přechod v Cínovci. Na cestu nám mávali (nejen rukama) holky z E55. Přes Německo vcelku nudná cesta, panelové dálnice, jemný deštík a neplánovaná noční prohlídka Berlína (prostě se nám nepodařilo najet tam, kam jsme původně plánovali. Ale nakonec jsme směr Neubrandenburg přeci jen odhalili). 10.00 hod. Přijíždíme do Sassnitzu, odkud žádné trajekty nejezdí. Ale naštěstí nás prodavačka u stánku správně směruje na Mokrun (nebo nějak tak). Do trajektu vjíždíme cca ve 12.30 hodiny bez jakékoliv kontroly (krom předání lístku). Na trajektu pěkně fouká a tak zaujímáme strategické pozice v odpočívadle, kde zabíráme čtyři velmi pohodlná křesla. Chvíli snad i usínáme. Přecijen nás zmohla celonoční šichta v autě. 17.00 přijíždíme do Švédska, je krásné slunečné počasí. Po vylodění v Trelleborgu očekáváme celníky, ale jen na nás kdosi mává rukou, ať pokračujeme dál. 1 ks piva Carlsberg, zakoupeného na trajektu (a převyšujícího svým obsahem obsah povolený pro bezcelní dovoz) tedy úspěšně propašováváme. Na prvním příhodném odpočívadle stavíme a svačíme. Na noc jsme sjeli z dálnice E6 a ubytování nalézáme na krásné, dle Váši docela slušně hnojené louce. Ale nic nám nebrání zkonzumovat dvě čínské polévky a ve stanech postavených ve stínech větrných mlýnů (nebo spíš elektráren, ale "mlýny" zní líp) uleháme k zaslouženému spánku. Usínáme okamžitě. Majitel nepřišel, a pokud ano, tak o tom nevíme.
 |  |  |  |  |  |
3. den - Göteborg, Oslo, Vigeland Park
Vstáváme chvíli po osmé hodině, snídáme, balíme a vyjíždíme. Doplňujeme vodu u McDonalda (s pet lahvemi to docela jde, dají se ohnout, takže i podstrčit pod kohoutek, kanystr jsme ovšem dolévali až z flašek. Na příští cestu si určitě vezmu hadičku s trychtýřem, velmi to urychlí "zlodějinu" vody. První pokus o získání vody byl ovšem zcela legální. Ptal jsem se obsluhující, jestli mi může někde natočit vodu. Ale odbyla mě pouze právě zakoupeným milkshakem. Asi jsem jí zamotal hlavu tím, že jsem platil v eurech a ona mi to vrátila ve švédských korunách.
09.50 hod. Vracíme se na dálnici na Göteborg. Po chvíli se začíná docela kazit počasí a tak pomalu končí kochání po krásné švédské krajině. Při příjezdu na hranice už prší bez jakýchkoliv zábran. Norsko poznáváme tak, že právě míjíme ceduli "Norge". Nic víc, nic míň. Hranice je na mostě. Prší. Po obědě vjíždíme do Osla, platíme 15 NOKů za vjezd. Vzhledem k tomu, že je neděle máme ovšem parkování gratis. Aspoň. Parkujeme asi tři ulice od hlavní třídy - Karl Johans Gate. Tou procházíme k nějakému zámku a hlavním cílem naší návštěvy - Vigeland park . Park plný soch od Gustava Vigelanda. Spolu s další spoustou návštěvníků se kocháme. Opravdu to stojí za to. Poté míříme do přístavu. Tam nás víta německá dechová formace, složená převážně z mladých hráčů a náladu přístavu zvedá něco jako swing. Na druhý pokus vyjíždíme z Osla zpět na E6. Nocleh jsme tentokráte zvolili v lese za nějakou vesnicí (možná to bylo rodinné sídlo, kdo ví). Majitele opět žádného nepotkáváme. Pouze kolem nás proběhli dva, dle Váši, pářící se jezevci. Večeříme, utápíme své jazyky v bílém vínu, lačné žaludky doplňujeme pistáciemi a vůni lesa narušujeme večerním doutníčkem. V noci mě probouzí deštík, ale nevěnuji mu větší pozornost.
 |  |  |  |
4. den - Hamar, Lillehammer, skanzen Maihaugen, olympijské středisko
Ráno si ovšem déšť pozornost vydobyl, protože ne a ne přestat. Volíme taktiku vyčkávání. Volíme taktiku zběsilého útěku. Zvoliv taktiku sporého oděvu (já se utřu rychleji, než by mokré věci uschly) balím stan a uklízím do auta. Váša s Maruškou mají taktiku jinou, tzv. méně exhibicionistickou, balí v šusťákovkách. Osprchováni deštíkem nasedáme do auta. U jezera Mjosa se počasí trochu umoudřuje, rozhodujeme se pro snídani (cca v 11.30 hod). Mezi okolními hodujícími rozprostíráme náš chlebík s paštikou. Zpestření přichází nejdříve v podobě koupele nohou v jezeru a následně v podobě jahod, zakoupených za 20 NOKů u zdejší trhovkyně. Pokračujeme směr Lillehammer. Cestou míjíme Hamar a jeho stadion s obří lodí místo střechy. Lillehammer nacházíme u samého konce jezera Mjosa. Nejdříve stavíme v obchodním centru, kde potkáváme český autobus. Průzkumná četa vyráží na nákup piva k většinou dobře zásobeným řidičům autobusů. S příslibem nákupu se vracíme zpět i s řidičem k našemu zelenému oři a Váša pana řidiče odváží do cca 6 km vzdáleného servisu pro náhradní díl k jeho právě rozsypavšímu se novému autobusu. Po jejich návratu zakupujeme karton gambrinusu za údajnou nákupní cenu 12 Kč/kus (dnes už vím, že to bylo málo. Ideální množstí v naší sestavě by byla tak kartony tři). Popojíždíme do centra. Neznaje poměrů parkujeme za 30 NOKů na parkovišti poblíž skanzenu Maihaugen. Zkoušíme koupit studentské vstupné, ovšem bez průkazů nemáme šanci. Jdeme tedy jako dospěláci (ale jenom jako!) za 90 NOKů na jednoho. Docela tvrdá rána přes rozpočet. A ještě ke všemu prší. Skryti pod deštníkem procházíme skanzenem starých dřevěných srubů s trávou na střeše. Vzhledem k naší znalosti českých a slovenských skanzenů nás prohlídka brzy přestává bavit a vracíme se do hlavní haly. Naštěstí tady mají ještě dvě docela zajímavý expozice. Nejdříve řemesla, včetně všech nástrojů, nářadí apod. (Obzvláště zubařské křeslo se všemi nástroji z přelomu století bylo docela drsný.) A poté procházka časovou linkou vývoje života v těchto severních krajích (myslím, že lepší než celej skanzen). Lillehammer je ale hlavně olympijské město, takže nemůžeme minout skokanské můstky. Vyjíždíme autem až nahoru. Stále krápe. Z kavárny je možno vylézt na můstek za 15 NOKů (prý kafe zdarma). My ovšem nalézáme otevřená vrátka kus vedle s výhledem úplně stejným. Já a Naďka scházíme 954 schodů dolů pěšky. Váša s Maruškou nás dole nabírají do auta. Ušetřili jsme tedy i za lanovku (35 NOKů). Jako nocleh dnes chceme chatku, jelikož stále prší a ještě máme promočené stany. Po několika relativně drahých pokusech pronajímáme chatku v kempu Langvik za 280 NOKů. Sprchy za 5 NOKů nebo o kus dál zdarma. Sušíme stany, večeříme, popíjíme a usínáme.
 Lillehammer - skanzen Maihaugen |  Obraz ve skanzenu |  Na skokanském můstku |  Kemp Langvik |
5. den - Cesta Peer Gynta, Rondane park
Probouzíme se v suchu chatičky. Nebo spíš nás probouzí Váša, který - zvyklý ze svého lesnického povolání - nemohl dospat. Žádná změna v počasí. PF (prší furt). Po snídani a úklidu vyrážíme do Rondane parku, ale PF, tak trochu upravujeme směr. Cesta Peer Gynt se nám představuje v plné kráse (Peer Gynt, hrdina Ibsenovy knihy). Za nekřesťanských 60 NOKů vjíždíme do tohoto horského ráje, plného jezer, malých osamělých srubů, kopců a ovcí. Cestou podnikáme pěší túru na blízký kopec, kde jsme mylně tušili vyhlídku, a zjišťujeme, že Norská voda je opravdu mokrá. Všechny boty promočeny. Dáváme menší obídek a pokračujeme směrem na Rondane park. Najít místo k přenocování ovšem není nic jednoduchého, tento kraj už se dá označit za turistický, proto jsou všude zákazy kempování a pozemky všech místních obehnány ploty. Nikde nic. Od Otty k hranicím parku v Mysusateru jedno jediné relativně použitelné místo u silnice. Už jsou zde sice rakouští manželé mírně pokročilého věku v dodávce, ale místo pro dva stany a jednu udýchanou felicii se zde našlo. Stavíme stany a za neustálého deště vaříme. Ani pivo není tak dobré. Znaveni dalším dnem usínáme. V noci překvapivě ani moc neprší.
 Na cestě Peer Gynt |  Nocleh pod parkem Rondane |
6. den - Rondane park
Ráno v 7.30 neprší, občas je dokonce vidět i sluníčko (nádherný pocit). Ale vzhledem k nadmořské výšce je docela zima. Podnikáme druhý pokus k dobytí Rondane parku. Tentokrát to vychází. Přes samoobslužnou závoru (kde necháváme poplatek 10 NOKů) vyrážíme k parkovišti S ..... , kde necháváme auto. Dál už musíme po svých. Za hodinku a půl dorážíme k chatě Rondvassbu. Krásné jezero mezi kopci, wc, teplá voda. Vítr fouká a fouká. Pokračujeme směrem na Peer Gynt hytte (chata), cesta má trvat dvě a půl hodiny. Kocháme se náhorní plošinou, krásnými holými kopci a schováváme se před větrem. Cestou svačíme u lovecké boudy Ljovasbu (1347 m.n.m.). V minulém století si jinechal postavit skotský lord, když sem chodil lovit zubry. V sedmdesátých letech dvacátého století byla zrekonstruována dobrovolníky z Mysuseteru a nyní slouží všem jako nouzový nocleh v parku (moc místa tam nebylo). Po další chvilce dorážíme ke komplexu chat Peer Gynt . V malém bistru dáváme čaj a horkou čokoládu (každé za 15 NOKů), suché WC, přenocování 350 NOKů za chatku (jestli jsem to správně pochopil). My však pokračujeme dál, zpět do Mysuseteru. Po chvíli se odpojuji od hlavní skupiny a vyrážím napříč parkem pro auto na parkoviště. V cestě mi stojí několik bažin a nakonec i mírně rozvodněná řeka (to jsem ovšem v té době nevěděl). Bažiny překonávám téměř bez problémů (stejně už nešlo jít zpět), akorát řeka dává trochu zabrat. Je studenější, než se na první pohled zdálo a ten proud taky nepatří k nejslabším. K parkovišti se ale nakonec dostávám a sjíždím autem do Mysusateru, kde čekám na ostatní. Ti mezitím pokračovali svou značenou cestou dál k největšímu vodopádu, ale vzhledem k únavě už své kroky nasměřovali k cíli. Máme první zraněné - Marušku na duši - za večerní probuzení, a Naďku na kotníku, nějak jí nesedí botky. Na noc se vracíme na již vyzkoušené parkoviště pod Mysuseterem. K večeru se k nám přidává ještě mladý pár z Prahy s oktávkou. Standa a jeho přítelkyně . Jsou v Norsku asi stejně dlouho jako my, tak vyměňujeme cenné zkušennosti a ochutnáváme jejich slivovici od p. Jelinka.
 V parku Rondane |  U jezera Rondvassbu |  Kytička |  Lovecká chata Ljovasbu |  Kaskády |
7. den - Trondheim
Ráno neprší, ale je docela kosa. Balíme a vyrážíme směr Trondheim . Cestou se opět kocháme okolím. Cestou po E6 stavíme na několika odpočívadlech a jedno z nich si vybíráme pro nocleh při zpáteční cestě (cca 50 km nad Oppdalem). Trondheim nás přivítal těžko určitelným počasím. Kolem třetí hodiny parkujeme za 15 NOKů kousek od centra a jdem na obhlídku. Hezkej kostel se vstupem, koukáme tedy jen zvenčí, pár obchodů, dřevěný most a stará skladiště. Občerstvujeme se jahodami (20 NOKů), milkshakem od McDonalds a Váša pravou Norskou zmrzlinou. Ještě popojíždíme do přístavu, odkud je krásně vidět na moře a je zde asi nejlíp. Je to vlastně nejsevernější místo tohoto našeho výletu (a vlastně nás všech, severněji ještě nikdo z nás nebyl). Nabaženi vůní moře otáčíme oře zpět k jihu a nocleh rozděláváme na dříve vyhlídnutém odpočívadle. Je to divné, ale na nebi ani mráček. Trochu nás ještě ruší Poláci poslouchající techno, ale usínáme rychle.
 Trondheim - skladiště |  Pohled z přístavu |  Odpočívadlo s noclehem |
8. den - Trolí cesta
Probouzíme se po sedmé hodině, bohužel za deště. Večerní modř je pryč. Balíme za mokra, po snídani startujeme dál. V Oppdalu opouštíme E6 směrem na Sunndallsoru. Míjíme fjordy Sunndalsfjorden, Eresfjorde, Langfjorde a zastavujeme v Andalsnes. Městečko v horách, vystavěné na břehu fjordu. Krásné a malinké. Po procházce vyrážíme na Trollstigen, neboli Trolí cestu, údajná zatěžkávací zkouška pro řidiče a milovníky houpání na zadních sedačkách. Nám však nic nečiní potíže a bez problémů projíždíme. Fotíme o stošest. Samá zatáčka a krásný dlouhý vodopád. Po několika procházkách (včetně vyhlídky nad Trollstigen) sjíždíme dál do údolí a hledáme kemp. Hned v prvním (Valldal ) kotvíme. 112 NOKů za 2 stany a 4 lidi. Sprcha za 8 NOKů na 5 minut (kupodivu to bohatě stačilo). Sušíme vesele vše promočené a využívám pohostinnosti kempu (dřevěný stůl, lavice, elektrické vařiče, splachovací záchod). Před spánkem ještě objevujeme krásný divoký vodopád kousek pod kempem.
 Na cestě do Andalsnes |  Andalsnes - zamračeno |  Staré a nové |  Pozor, trolové! |  Trolí cesta |
 Vodopád |  Cesta trolů pod mraky |  Vodopád |  Kemp pod Cestou trolů |  Vodopád kousek od kempu |
9. den - Gejrangerfjord, Sedm Sester
Krásné ráno nám ještě umožní zvěčnit vodopád několika fotkami. Cesta pokračuje přes Norddalsfjord, který přejíždíme trajektem na trase Linge - Eidsdalen (97 NOKů). Váša zkouší prodat námořníkům vodku a cigarety, ale jsou z levnějšího kraje než čekal. V Eidsdalenu kupujeme chléb (9 NOKů) a mléko (taky 9 NOKů). Pomalu se blížíme ke Gejrangerfjordu. Po příjezdu zakupujeme za 75 NOKů na osobu lístek na vyhlídkovou projížďku po fjordu. Kocháme se vodopády, včetně toho nejznámějšího Sedm sester, a krásnými zákoutími. Ale hodina a půl je docela dlouhá. Houpání nám trochu motá žaludky. Kupujeme pohledy a prodavačka nám děkuje a zdraví česky. (?) Silnicí podobné té Trolí pokračujeme do vnitrozemí. Cesta až po Lom připomíná pohádku. Jezírka, řeky, chatičky, louky. V Tessandu uhýbáme doprava na silnici 51 a po delším hledání příhodného místa uleháme ke spánku. Všude totiž byly cedule NO CAMPING.
 Čekání na trajekt |  Na trajektu |  Geiranger Fjord |  Skalní tvář |
 Vodopád Sedm sester |  Norská vlajka |  Nocleh pod parkem Jotunheimen |
10. den - Jotuhheimen park. Jezera Gjende, Bessvaten a kopec Bessegen
Ranní azuro nám kazí hejna útočícíh komárů. Kolem deváté hodiny balíme a snídáme až na odpočívadle v Jotunheimen parku. Kolem jedenácté parkujeme v Gjendeheimu a hurá vstříc Bessegenu, kopci mezi jezery Gjende a Bessvaten s rozdílnými nadmořskými výškami i barvou. Naďka jde v sandálích, stále má problémy s kotníkem. Za dvě hodinky jsme nahoře, ale očekávaný výhled je ještě o kousek dál. Po 45 minutách tam dorážíme a pořizujeme foto. Otáčíme to právě včas, protože se počasí razantě změnilo, fouká ještě víc a začíná poprchávat. V půl páté jsme dorazili konečně zpět, těsně předtím, než se spustil silný déšť. V místní turistické ubytovně se ptáme na nocleh, ale 160 NOKů za osobu je moc, tak alespoň nabíráme vodu. Nasedáme a otáčíme náš směr zpět k Lomu. Cestou zkoušíme tři kempy. První za 500 NOKů, druhý za 300 NOKů a ve třetím se stěhujeme do chatky za 100 NOKů (nejlevnější, co jsme kdy potkali). Sice staršího data výroby, ale účel stále splňuje. WC i sprchy zdarma. Vaříme, popíjíme víno a kecáme.
 Jezera Gjende a Bessvaten |  Gjende |  Taky Gjende |  Duha |  Nocleh za 100 NOKů |
11. den - Ledovec Josteldabreen a jeho splaz Nigaldsbreen
S výpary v nádrž valíme do Vagama pro benzín. Tam se otáčíme zpět na Lom, kde uhýbáme doleva pod ledovec Josteldabreen. Jako místo naší návštěvy si vybíráme Nigaldsbreen, krásný splaz. Od parkoviště (25 NOKů) je to ještě asi 45 minut pěšky, ovšem cestou necestou. Skály, potoky, lidi. Taková docela prolejzačka. Potkáváme další partičku z Čech. Ledovec je krásný, studený a modrý (asi ho dobarvujou :-)), teče z něj pěkná řeka, asi je mu vedro. Na dotek je opravdu studený, budí respekt. Po nezbytných fotografiích odrážíme zpět k parkovišti. Po překonání dalšího fjordu trajektem volíme nocleh tentokráte směrem na Bergen , vedle fotbalového hřístě, kde je něco mezi skládkou a smetištěm. Hold nouzovka. Ale nikdo nás nevyhodil. Snad jen noční sýček, se nás snažil vystrnadit.
 Cestou k ledovci |  Vodopád |  Údolí |  Splaz Nigardsbreen |  Tající ledovec |
 Srovnání |  Ledovcové jezero |  Detail |  Nigardsbreen - splaz z Jostaldabreenu |
12. den - Bergen
Vstáváme brzy ráno, abychom měli na toto město více času. Cesta je samý tunel, něco skvělého pro klaustrofobiky. V jedenáct dorážíme do Bergenu a hledáme parkoviště. ZA 75 NOKů nakonec necháváme auto v parkhusu, neboli baráku pro auta. Prohlížíme rybí trh, ochutnáváme z nabídky místních trhovců a kupujeme bagetu "všehochuti". Odpočíváme v parku u hradu. Hledáme na mapě značenou pláž, ale místo ní nalézáme bazén (za 25 NOKů). Váša s Maruškou navštěvují akvárium. Kocháme se přístavem. Město jinak docela hezké, staré dřevěné domy určitě stojí zato vidět, stejně tak už zmíněný rybí trh. Na odpočinek je dobré i náměstí, kde hraje živá muzika, pohybují se sochy/nesochy a vcelku je tam živo. V obchodním centru ještě dokupujeme chléb a koblihy, kolem páté odrážíme. Opět absolvujeme "tuneláž" a jedeme do ... na trajekt. Tam potkáváme další Čechy, tentokrát z Jablonce a měníme zkušennosti a zážitky. Vzhledem k pokročilejší hodině hledáme kemp. V Eidsfjordu obsazujeme za 250 NOKů pokoj (víc chatek vedle sebe). Vedle v kempu jsou pražáci, které už známe z Rondane. Chvíli kecáme. Dáváme sprchy (zdarma), večeři (chléb s něčím ze zásob) jdeme se projít k fjordu. Kolem půlnoci usínáme.
 Bergen - rybí trh |  Dřevěné domy v přístavu |  Další ubytování |
13. den - Náhorní plošina Haardegevinda
Dnes nás čeká přejezd náhorní plošiny Haardegevinda. Stavíme u ledovcové přehrady. Voda je opravdu studená. Míjíme kaňon s vodopádem Voringsfossen. Po několika hodinách kochání stavíme u jezera Kroderen a zkoušíme těly vodu. je super, takže se asi hodinu věnujeme vodním radovánkám. Dnes je vlastně náš poslední v Norsku. Směřujeme zpět na Oslo a do Švédska. Těsně před hranicemi se Vášovi daří prodat vodku i cigarety a tak opouští Norsko s úsměvem na tváři. Nocujeme ve Švédsku na odpočívadle, které už je nám známo z cesty po E6. Noc nic moc, vedro, rachot od silnice. Prostě jsme moc nespali.
 Haardagevinda |  Norské mraky |  Pozor, los! |  Nocleh ve Švédsku |
14. den - Most Malmo - Kodaň, Kodaň
Míříme do Malmo, odkud vede 15 km most přes moře do Kodaně. Ten úspěšně překonáváme (270 SKK). Za 30 DKK parkujeme v Kodani. Je tady šílený vedro a ještě horší provoz. Po několika hodinách toho tady mám právě dost. Jsme zpět v Evropě. Kolem osmé večerní dorážíme do Gedseru, odkud nám jede trajekt do Rostocku. Čekáme dvě hodiny, protože nám jeden ujel těsně před nosem. V trajektu se spát nedá, žádné pohodlí. Tak radši vyrážím na noční palubu. V dálce je bouřka a po moři se tak krásně rozléhá zvuk hromů. Kolem jedenácté jsme v Rostocku, čeká nás opět nudný přejezd Německa.
 Na mostě Malmo - Kodaň |  Pod mořem |  Trajekt Gedser - Roztok |  Na nočním trajektu |
15. den - Příjezd
Občas prší, ale dálnice jsou volné. Úspěšně objíždíme Berlín, takže už si neopakujeme situaci při cestě do Norska, kdy jsme krásně bloudili právě v Berlíně. Drážďany jsou taky v pohodě, přechod do Čech jakbysmet. Frčíme skrz Prahu a kolem půl osmé ranní jsme v Příbrami. Konečně doma.
Mohlo by se hodit:
Jídlo - Jednoznačně doporučuju vzít základní potraviny na celou cestu s sebou. Zdejší ceny jsou pro nás docela vysoké. Norský chléb - 10 NOKů, mléko - 10 NOKů. Sladké pečivo 3 - 5 NOKů/ks (ale jako oživení jídelníčku je to dobré)
Pitná voda - Vody je v Norsku dostatek, na každém odpočívadle, pumpě i McDonaldu je možné si s trochou šikovnosti načerpat, nehledě na nepřeberné množství potoků, říček a pramenů.
Nocleh - Možnost spát kdekoliv už není zase tak docela pravdou, jelikož a protože se hodně objevují cedulky NO CAMPING. Obzvláště v blízkosti turisticky hojně navštěvovaných míst. Vyplatí se i kus popojet do klidnějších míst. Kempy jsou velmi cenově rozlišné. Za 2 stany a auto cca 100 NOKů, za chatku pro 4 lidi od 100 NOKů do 700 NOKů (tady se opravdu vyplatí hledat a zkoušet)
Benzín - Dostupný téměř všude, ceny v rozmezí 8 - 9 NOKů, na jihu dražší, severně ceny klesají. Platit možno hotově i kartou. Pro karty mají speciální stojany, ale nezkoušeli jsme je (i když jednou málem omylem a bez karty)
Parkování - Ve všední dny je většina parkovišť ve městech zpoplatněna 5 - 10 NOKů/hodinu. O víkendech gratis (to se nám vyplatilo v Oslu).
Vstupy - Rozšlišují se děti, dospělí, studenti a rodiny (někde i možná něco jiného). Ceny jsou dost rozdílné, takže se vyplatí tu průkazku studenta mít s sebou. Bez studentské průkazky nás nepustili do skanzenu Maihaugen, ale do akvária v Bergenu bez problémů.
Norové - 99% Norů umí anglicky, takže není problém se domluvit. Norština je dost podobná němčině,takže pokud na vás mluví norsky, tak s trochou cviku můžete porozumět. Norové, bydlící a pracující v oblasti turistického ruchu nejsou tolik příjemní,jak se o nich říká, ale v každém případě vždy poskytnou informaci, kterou potřebujete.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)