Sestava: Já, Maruša, Váša a plnej autobus lidí.
1. den
Odjezd byl autobusem z Prahy, my jsme se sešli již v Příbrami a vyrazili.
2. den
Po nočním přejezdu Rakouska jsme dorazili do Itálie. Tam nás čekala zatěžkávací zkouška v podobě výstupu na Rif. Corsi. Cca čtyři hodiny do kopečka a to samé dolů. Výhledy nádherné, počasí super. Po sestupu a nutném ošetření nohou jsme ještě zajeli k ledovcovému jezírku vykoupat. Tady jsme byli atrakcí pro místní dovolenkáře zabalené v dekách na lavičkách a inhalující čerstvý vzduch. Voda mohla mít tak 5 stupňů celsia. Večer jsme ještě dojeli do Slovinska, do Kransjke Gory. Tam jsme byli ubytováni.
 |  |  |
3. den
Po bohaté snídani jsme vyrazili do sedla Vršič. Autobus musel zdolat 26 serpentýn, než se tam vyšplhal. Odtud byly možné dvě trasy, na Moistrovku a Prisojnikovo okno. My zvolili tu druhou a vyšlápli si k díře ve skále o rozměrech tak 40 x 60 metrů, možná i víc. Slušný výstup, o to krásnější výhled. Odpoledne jsme se ještě vyrazili vykoupat v Kranske Goře do jezírek. Voda byla krásně čistá i teplá. Po večeři jsme ještě obhlídli městečko, které se může pochlubit velmi vstřícným personálem. Platit možno ve více měnách (tenkrát převážně západních).
 |  |
4. den
Poslední den ve Slovinsku v sobě skrýval lahůdku, výstup na Pogačnikuv dom pri Kriškin Jezerin. Převýšení cca 1600 metrů, chvilkama už jsem opravdu nemohl, ale byl jsem rád, že jsem se dokopal až na vrchol, protože výhled, jezero i chata, vše bylo úchvatný. V horské chatě jsme si dali polévku (6 DM), abychom naplnili řvoucí žaludky a nabrali sílu na sestup, který byl bohužel tou samou cestou. Jinak Pogačnikuv Dom je zatím výškový rekord, 2052 m n.m. Takže tímto jsem překonal o pár metrů Slovenský Ďumbier. Dolů už jsme víceméně sbíhali, protože nemělo význam trápit nohy pomalou a rozvážnou chůzí. Nohy jsme poté sice musel zchladit v ledovém potůčku, kde byla krásně průzračná voda. Výlet měl pozitivní stránku, řidič měl velké a hlavně prodejné zásoby piva, kterých jsme po návratu hojně využili. Večer poslední procházka po městě a zasloužený spánek.
 |  |
5. den
Den byl znamení balení a přesunu do Chorvatského Vrsaru. Cestou jsme se zastavili ve Škocjanských jamách, zatím nejkrásnějších a největších jeskyních, které jsem kdy viděl (ty jsou ještě ve Slovinsku). Prohlídka trvala téměř dvě hodiny. Bohužel se nesmělo fotografovat, takže tam budu muset vyrazit znovu :-). Krásné stalagnity, stalagtity i stalagnáty hrály ve všech barvách, obrovský dóm uchvacoval vodopádem a vlastně celým svým temnným podzemním prostorem. K večeru jsme dorazili do Chorvatska a ubytovali se na v přístavu v zátoce. Bylo zde krásně, ale mě moře moc neříká, takže to nedókážů asi docenit. Hlavně jsem rád v pohybu.
 |  |
6., 7., 8. a 9. den
Dny plynuly klidně, bylo vedro, což já nerad. Moře bylo slané, ale naštěstí byl součástí hotelu i bazén, takže tam jsem trávil většinu času. Vrsar je klidné městečko, akorát silně poznamenané cestovním ruchem, bohužel k horšímu. O klidu zapadlého přístavu se mi zde mohlo jen zdát. Absolvovali jsme ještě výlet do Poreče, kde to dle mého bylo hezčí. V každém případě bych to zhodnotil tak, že první polovina zájezdu (Julské Alpy) mi vyhovovala mnohem více, než klid, vedro a komerčnost přímořského letoviska.
Žádné komentáře:
Okomentovat